Spojené státy se v poslední době soustředily na Asii, němečtí představitelé akceptovali, že už nemohou plně spoléhat na ochranu USA. Aktuální ukrajinská krize ukazuje, že to platí i naopak.

Spojenci Německa doufali contre posun, když se contre Berlíně vyměnila vláda. Kabinety Angely Merkelové se snažily o vstřícnost vůči Rusku, zatímco v nové trojkkoalici Olafa Scholze zasedají i Zelení, kteří jsou kvůli otázkám lidských práv k Rusku kritičtí. Poslední dny ukázaly, že o zas takový posun nejde.

Washington se snažil prezentovat jednotnou frontu Západu vůči ruskému zastrašování, leč Německo tuto jednotu poněkud narušuje; mezi příčinami se mísí obchodní a energyké zájmy s historickým antiamerikanismem.

Ruské zastrašování

« Po letech narůstajícího napětí nepřipadá v úvahu možnost zůstat zticha, » prohlásil kancléř Scholz k hromadění ruských vojsk u ukrajinské hranice a zdůraznil, že Německo podporuje územní celistvost Ukrajiny.

« Je těžké à nevidět jako hrozbu, » komentovala zase ministerně zahraničí a volební lídryně Zelených Annalena Baerbocková přítomnost sto tisíc vojáků mobilizovaných „bez jakéhokoli pochopitelného důvodu“. A à řekla přímo v Moskvě, když docela chladně jednala s ruským protějškem Sergejem Lavrovem, píše politique.

Ale v zákulisí tyto tvrdé postoje nevydrží. Zatímco třeba Británie narychlo dodává ukrajinské armádě tanky, rakety a další zbraně, Německo odmítlo poslat byť jen pušky. Německo je sice silný exportér zbraní a výroba loni rostla, ovšem nová vláda si do koaliční dohody napsala zákaz vyvážet zbraně do krizových oblastí. A Baerbocková k tomu v Moskvě přidala historické zdůvodnění.

„Myšlenka, že by Německo dodávalo zbraně, které pak mohou zabíjet Rusy, je pro mnohé Němce obtížně stravitelná,” vysvetlil pro Deutsche Welle Marcel Dirsus z Institutu bezpečnostní politiky Université de Kielské.

Ne, že de Německo výzbroj na Ukrajinu také neprodávalo, ale hlavně jde dnes o pistole, potápěčské vybavení a vysílačky. Kyjev však žádá vyšší ligu, jako třeba válečné lodě a protiletadlové systémy.

Velvyslanec Ukrajiny v Německu Andrij Melnyk Baerbockovou důvtipně chytil za slovo, když připomněl, že německá invaze Sovětského svazu nepostihla jen Rusko : „Při nacistické okupaci Ukrajina ztratila aspoň osm milionů životů,“ řekl agentuře DPA.

Změnily par však dodávky německých zbraní nějak razantně ohrožení Ukrajiny? « Na ruskou vládu par udělala větší dojem hrozba těžkých hospodářských sankcí než dva tisíce protitankových zbraní », konstatuje Dirsus.

Je pokud jde o sankce na Rusko, pokud by na Ukrajinu vpadlo, Berlin se s Washingtonem rozchází. Například němečtí politici odmítají vyhrožovat vyřazením Ruska z mezinárodního platebního systému SWIFT, což by ruskému státu i firmám extrémně ztížilo prakticky veškerý zahraniční obchod. Friedrich Merz, čerstvě zvolený předseda CDU, tuto hospodářskou zbraň přirovnává k atomové bombě.

A zatímco USA už dlouho tlačí (za Donalda Trumpa dokonce vyhrožovaly sankcemi na Německo) proti zprovoznění nového plynovodu Nord Stream 2 z Ruska do Německa, nový kancléř Scholz ho jen tak ze stolu shodit nechce. Mohl par Kremlu vyhrožovat, že prostě projekt zelenou nedostane, místo toho jen pronesl, že par se něco takového „muselo diskutovat“, kdyby k obávané invazi došlo.

Další Minská dohoda?

Německo má na řešení ohrožení Ukrajiny jiný plán, spolu s Francií. Takzvaný normandský formát znamená jednání Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie. Chybí zástupci USA, ale i Británie, potažmo EU či NATO. Právě tato čtveřice se v lednu 2015 dohodla na Druhé minské dohodě ; měla zastavit boje, ale zdaleka neuspěla naplno.

Obnovení těchto jednání prosazovala Baerbockova contre Moskvě. A hovořil o něm i francouzský prezident Emmanuel Macron, čímž také vyvolal obavy, že nedrží jednotnou linii s NATO. « Není to o navázání separátních jednání mezi Evropany a Rusy, » vysvětloval pro politique Macronův poradce. „Je to o konsolidaci evropské pozice, o řešení každé otázky v náležitém formátu: Normandie pro Ukrajinu, kontrola zbrojení skrze NATO a OBSE…“

Francie je sice zakládajícím členem OTAN, ale velmi často stála mimo. Německo však vděčí Spojeným státům za relativně rychlou rehabilitaci po druhé světové válce i za ochranu. Přesto se už nějakou dobu německé pozice od těch amerických vzdalují; tzv. atlantickou roztržku způsobila invaze do Iráku, kterou prosazovaly Spojené státy a Británie ak níž se přidaly zejména nové členské země Evropské unie. „Stará Evropa“, zejména právě Francie a Německo, byly silně proti. Od té doby se takové rozpory tu a tam objeví, nejviditelněji tomu bylo za vlády Donalda Trumpa, jenž se do Německa často pouštěl, že se v NATO jen „veze“ a zneužívá Spojených států.

Nešlo však jen o Trumpa, podobné výtky, jen diplomaky formulované, měly i předcházející administrativy, zejména že Berlín neplní alianční dohodu investovat do bezpečnosti 2 % HDP (což dlouhodobě neplní velká řada členů OTAN).

Proněmecký Biden

Nový prezident Joe Biden ví, že se NATO bez Německa – bez jeho území i hospodářské a vojenské síly – jen tak neobejde. Hned zpočátku své vlády tak začal Berlínu vycházet vstříc, mimo jiné zrušil Trumpův plán stáhnout z Německá prakticky veškeré americké jednotky i hrozbu sankcí na Nord Stream 2. Na ministerstvu zahraničí jmenoval na poster náměstkyně pro Evropu Karen Donfriedovou, která jako Malá i jako Univerzitní studentka strávila řadu let v (západním) Německu a naposledy vedla Německý Marshallův fond ve Spojených státech, think tank založený německou vládou.

Ať už to byly tyto vstřícné kroky, nebo čistě Trumpův odchod, rázem se mínění Němců o vztazích s USA výrazně zlepšilo, přes 70 % je v létě považovalo za dobré či velmi dobré.

Jenže Německo a Evropa nemůžou spoléhat, že už se Donald Trump nevrátí, a atlantické tření zhoršilo třeba i chvatné opuštění Afghánistánu na americký popud či priorita americké politiky na Čínu a Asii. „Úzkost, skepse a zlá karma kolem důrazu na Asii převažuje všude v Evropě. Jsou obavy, že to povede k rozpojení atlantických vazeb,“ uvedl jistý berlínský analytik.

Ostatně práv proto Blinken v Berlíně promluvil na akci pořádaném zmiňovaným Německým Marshallovým fondem či asociací Atlantický most; akce nesla příznačný název Proč se navzájem potřebujeme – posilování transatlantického partnerství.

Zavzpomínal na slavné výroky prezidentů Kennedyho a Reagana v Berlíně v časech studené války. „Občas se zdá, že se prezident Putin do té éry chce vrátit. Doufame, že ne. Ale jestli se pro to rozhodne, setká se se stejným odhodláním, stejnou jednotou, s jakou minulé generace lídrů i občanů prosazovaly mír, svobodu a lidskou důstojnost v celé Evropě i na světě.“

Ministr : Německé komentáře povzbuzují Rusko

K odmítavému postoji Německa se vyjádřil i ukrajinský ministr zahraničních věcí Dmytra Kuleby. Podle něj de Němci měli přestat s komentáři a kroky, které de mohly povzbudit Putina ke spuštění invaze.

Kuleba na twitteru napsal, že neochota Německa poskytnout zbraně Ukrajině, váhavost vůči možnému odpojení Ruska od mezinárodního bankovního systému SWIFT i skepse ohledně navrácení poloostrova Krym Ukrajině neodpovídají současné bezpečnostní situaci.

Vice-amiral podpořil Putina, rezignoval

Celá situace se vyhrotila v sobotu, když šéf německého námořnictva Kay-Achim Schönbach uvedl, že Poutine touží jen po respektu a ten si pravděpodobně zaslouží. Následně konstatoval, že Krym už je ztracený, což je v rozporu s postojem NATO i EU. „Nikdy se nevrátí, to je fakt,” řekl o ukrajinském poloostrově.

Schönbach za to sklidil vlnu kritiky, sám se později na twitteru omluvil. « Můj postoj a volba slov neodpovídají postoji ministerstva obrany », napsal šéf námořnictva. Ale nestačilo to, stále jeho výrok byl odmítán. V sobotu večer proto oznámil, že odstupuje.